Esem v rukávu našeho vzdělávacího programu Digitální výchova je školní ambasador. Tím se stává vybraný člen pedagogického sboru z každé zapojené školy, kterého do naší metodiky důsledně zaučíme, aby se mohl stát oporou žáků i kolegů a svítit jim na cestu ke zdravějším digitálním návykům. A někdy to jde opravdu rychle. Přesto, že jsme jednu z ambasadorek – Mgr. Andreu Savčákovou ze ZŠ TGM Otrokovice – vyzpovídali ještě před finálním školením, stihla už během Digitální výchovy zaznamenat první velké pokroky.
Všímáte si v rámci své praxe školní psycholožky vlivu digitálních technologií na psychiku dětí?
Vnímám, že jsou digitální technologie jejich každodenností a hraní na mobilu je nejčastější náplní přestávek. Pokud se dítě o tento svět nějakým způsobem nezajímá, velmi rychle ztrácí kontakt s vrstevníky. Stačí jen, když nenosí mobil do školy a ostatní ho mají.
Jsou tedy na vaší škole digitální technologie aktuálním tématem?
Aktuálním tématem určitě jsou. Už jen proto, že se s digitálním světem dostáváme do kontaktu každý den, si myslím, že by se tato problematika měla zařadit do osnov základních škol.
Na jaře jste se zapojili do Digitální výchovy. Zachytila jste ohlasy dětí bezprostředně po workshopech?
Žáky workshopy zaujaly. Nejvíce v nich rezonovaly nové, možná trochu šokující informace – například o reklamách nebo o tom, jak fungují sociální sítě.
Které aktivity v žácích zanechaly nejsilnější dojmy?
Dětem se líbilo hraní rolí, kdy se měly navzájem přesvědčovat, ať jdou ven. Opravdu zajímavá pak byla aktivita, při které se někteří žáci snažili přečíst text a zapamatovat si ho, zatímco je ostatní rušili tak, jako to umí podněty z online světa. Diskuzi vyvolalo i cvičení ve skupinách, při kterém se děti rozdělily na firmy a aplikace. My s kolegyní jsme pak zkoušely vaši týdenní challenge.
Zpozorovala jste u žáků nějaké změny v návycích a přístupu k digitálním technologiím?
Někteří jsou opatrnější na sociálních sítích. Zlepšila se i schopnost (sebe)reflexe – děti si více všímají, jaký obsah se jim na internetu ukazuje, proč tomu tak je a jak to na ně působí.
A jaké byly odezvy v učitelském sboru?
Učitelé byli rádi za rozšíření obzorů. Většina z nich se v digitálním prostoru moc nepohybuje nebo jsou jen rekreačními uživateli. Po absolvování Digitální výchovy se jim daří dětský online svět lépe pochopit.
Plánujete na základě nově nabytých vědomostí nějaké změny ve výuce nebo v přístupu k dětem? Budete digitální vzdělávání i nadále rozvíjet?
Aktuálně rozšiřujeme výuku informatiky do dalších tříd a již teď jsou její součástí přednáškové bloky o kyberprostoru či bezpečném využívání internetu a podobně. Od příštího roku ale zařadíme i metodiku, kterou jste nám v rámci Digitální výchovy předali.
Co tedy vnímáte jako největší přínos Digitální výchovy?
Je skvělé, že už se o tomto tématu nemlčí, ale naopak se ukazují poněkud záludné principy toho, jak digitální svět funguje. Důležité je podle mě i uvědomění, že to není jen zábava, ale i poměrně nebezpečné místo, kde trávíme spoustu času.
Co byste vzkázala školám, které s přihláškou do Digitální výchovy váhají?
Ať neváhají a využijí tuto jedinečnou příležitost, jak se dozvědět více informací o kyberprostoru a o tom, jak lze s dětmi v rámci této problematiky efektivně pracovat. Jedná se o opravdu komplexní program, který nabízí velmi inovativní přístup k problému, jenž je reálnou hrozbou pro naše děti a potažmo i celou společnost.