„Ta dnešní děcka jsou na mobilech úplně závislá! Pořád do nich hledí a nedokážou je odložit z ruky. Už se spolu neumí ani normálně bavit.“ Podobné názory slýcháme od dospělých opravdu často. Ale ruku na srdce – vážně je na displejích přilepená jen mladá generace? A může si za to sama?
Co zasejeme, to sklidíme
Ve vlaku je na dohled i doslech tatínek s malým synem. Mladší z dvojice vyfasoval tablet a má sledovat pohádky. Jenže místo toho neustále vyrušuje, chce si povídat o tom, co právě viděl z okna, nebo něco hrát. Tatínek ho proto nepřetržitě ponouká, aby se vrátil k pohádkám na tabletu. Sám se totiž chce věnovat obrazovce svého mobilu.
„Je potřeba zamést si před vlastním prahem. Rodiče to dětem vyčítají, ale ony to přitom většinou odkoukaly od nich. Navíc tento problém začíná už ve chvíli, kdy se malým dětem strčí do ruky telefon nebo tablet někde v restauraci, aby byly chvíli zticha,“ podotýká Jiří Zounek z výzkumného týmu Masarykovy univerzity, který se vztahem dětí a technologií intenzivně zabývá.
Jsou vám tyto scény povědomé? Bodejť by ne – „digitální chůvičky“ bývají pro rodiče vítanou možností, jak získat chvilku pro sebe a vydechnout si. Pokud jejich služeb občas využíváte i vy, nemusíte si rvát vlasy a vyčítat si výchovné selhání. Čas od času je to naprosto pochopitelné a přirozené. Digitální technologie by však pro děti neměly být jedinou známou možností, jak se zabavit, zahnat nudu nebo přečkat delší cestu či čekání ve frontě.
Digitální technologie by neměly sloužit jako univerzální prostředek k utěšení. Děti se se svými emocemi potřebují naučit pracovat – ne je potlačovat dopaminovými podněty z obrazovek.
Nabídněte alternativu
Dětem proto zkuste nabízet i další možnosti, jak se zabavit bez digitálních technologií, a zachovat si tak rovnováhu mezi online a offline světem. Díky tomu mohou z digitálního prostoru čerpat pozitiva (zábavu, informace, inspiraci či digitální gramotnost), aniž by se výrazně zvyšovalo riziko negativních dopadů, které z nadužívání technologií plynou (poruchy spánku, problémy se soustředěním a učením, ale i osamělost a nízká sebehodnota).
Začněte u sebe
Zároveň je důležité si uvědomit, že jsou rodiče pro své děti vzorem. Nejprve se proto ptejte sami sebe, jak a proč technologie používáte vy?
Výzkumy potvrzují, že když rodič tráví velké množství času u televize, počítače či mobilu, bude čas strávený u obrazovek preferovat i jeho dítě.
Sebereflexe a kultivace vlastních digitálních návyků je proto základním pilířem zodpovědné výchovy dnešních dětí. „Přemýšlejte nad tím jako nad řízením auta,“ přibližuje specialistka na média Faith Rogow. „Batoleti taky nepředáme klíče od auta, takže ho vlastně ještě neučíme řídit. Ale postupně ho tím, jak řídíme, učíme silniční pravidla a jak se řidiči chovají,“ dodává.
Zamyslet se nad užíváním digitálních technologií se přitom vyplatí ještě dřív, než z toho potomci začnou „mít rozum“. Podle americké studie z roku 2016 totiž děti mezi 7. a 24. měsícem zažívají výrazný stres a méně zkoumají své okolí, pokud jsou rodiče v jejich přítomnosti na mobilu. Přestože se snaží získat pozornost dospělých – breptají, smějí se – je pro některé rodiče dění na obrazovce zajímavější. Tyto vzorce se pak ukládají hluboko do podvědomí, a tak se může stát, že se děti o kontakt úplně přestanou snažit. Až povyrostou, raději se zavřou v pokoji, než aby s rodiči komunikovaly.
Je proto velmi důležité umět mobil včas odložit a věnovat dětem v jakémkoliv věku svou plnou pozornost. Platí to i v případě, že pracujete na home office – vyvarujte se situací, kdy ještě vyřizujete poslední pracovní e-maily, zatímco se svého potomka ptáte, jak se měl ve škole. Snadno si to vyloží tak, že je pro vás mobil či počítač důležitější než jeho zážitky.
Trochu jsme vás vyděsili? Nepropadejte panice. Pokud jste občas v přítomnosti dítěte na mobilu, ještě to neznamená, že jste mu způsobili doživotní trauma. Zároveň je ale potřeba si své chování uvědomovat a nedovolit, aby se z něj stal každodenní zvyk.
- TIP: Přečtěte si 10 věcí, které by měl každý rodič vědět o online světě.
Překročte mezigenerační propast
Online svět by přitom rozhodně neměl být tabu – naopak! Ten dětský a rodičovský však může být natolik odlišný, že je potřeba hledat průsečíky a snažit se o vzájemné pochopení. Od útlého věku dítěte proto otevírejte diskuzi na toto téma a vytvářejte si vlastní rodinná pravidla, ke kterým se zavážou všichni členové domácnosti.
Z výzkumů víme, že pokud si děti se svými rodiči o online světě nepovídají, potýkají se s vyšším rizikem nadužívání digitálních technologií, potažmo digitální závislosti.
- TIP: Dopřejte si pravidelný offline time. Naplánujte si společné výlety a aktivity bez televize, mobilů i počítačů. Dětem tak snáze vštípíte, že je čas strávený s blízkými lidmi velmi cenný a obohacující.
Spolu se staršími poznávejte algoritmy
K osvojení digitální gramotnosti patří i porozumění business modelu sociálních sítí, algoritmům a jejich důsledkům na náš život. Pokud si sami nejste jistí v kramflecích, zkuste se nejprve dovzdělat, abyste svým dětem mohli předat relevantní informace.
Jenže jak takovou debatu začít? Funkční strategií je najít naučný moment či „kontaktní bod“, který se týká právě digitálních technologií a pomůže diskuzi otevřít. Můžete počkat, až děti přijdou s nějakou problematickou situací, nebo si ji sami vytvořit – například popsat, co jste viděli ve zprávách, nebo najít vhodnou obrázkovou knížku či edukační video.
Kromě obsahu je ale zásadní i forma sdělení. O digitálním světě proto mluvte způsobem, který je vašim dětem blízký. Zjistěte si, co znamenají slovíčka, která fanoušci jednotlivých digitálních platforem používají, nebo si je od dětí rovnou nechejte vysvětlit. Zároveň se ale vyhněte zaujatému shazování online světa a pouhému vyzdvihování negativ.
V pubertě nepolevujte
V období adolescence mnoho rodičů upouští od regulování času, který jejich potomci u obrazovek tráví. Někdy na to ale jdou příliš zhurta. Pouštět otěže a čím dál více dětem důvěřovat je bezesporu potřeba. Zároveň se ale o jejich online svět stále aktivně zajímejte a trpělivě nabízejte prostor k diskuzi – byť nad tím budou mnozí puberťáci ohrnovat nos.
V době rozvoje své vlastní identity a nalézání toho, kým vlastně jsou, jsou totiž (sociálními) médii velmi snadno ovlivnitelní. Pod náporem informací o tom, jací by měli být, aby byli dostatečně hodnotní a společností přijímaní, je jejich duševní pohoda v bezprostředním ohrožení.
S nadměrným užíváním sociálních sítí je také prokazatelně spojeno vyšší riziko depresí, úzkostí a dalších psychických i sociálních obtíží.
Zároveň se ale vyhněte extrémům. Pokud děti budeme úzkostlivě chránit před (digitálním) světem, nebudou na něj připraveni. S potomky si proto domluvte rozumné hranice. Společně vyhodnoťte, kdy jim čas strávený online ještě přináší kýženou hodnotu (zábavu, kontakt s kamarády, učení se novým dovednostem) a kdy už začínají převažovat negativa (únava, přehlcení, podrážděnost či zanedbávání ostatních aktivit a povinností).
V tomto věku je také dobré vědět, co vaše děti na internetu sdílí. Důvěra je však velmi křehká, a tak jejich příspěvky nesledujte za jejich zády, ale zkuste o nich otevřeně a se zájmem diskutovat.
Dovolte si být nedokonalí
Navzdory tomu, co vídáme na sociálních sítích, dokonalost neexistuje. A snaha jí za každou cenu dosáhnout bývá velmi vysilující a frustrující. Zkuste se proto spolu se svými dětmi naučit, že nemusíme být vždy úplně perfektní. Že je v pořádku, když nevypadáme jako ta bezchybná modelka z instagramu a že zdánlivě dokonalá, ale falešná online identita zpravidla nebývá zkratkou ke štěstí.
Zajímejte se o to, jak se vaše dítě prezentuje, a společně řešte, jak online identita vzniká. Co je reálné a co není? Co všechno asi předcházelo vyumělkované fotce známé influencerky, proč má tolik značkových věcí a opravdu je doporučuje jen proto, že se jí osvědčily?
- TIP: Stáhněte si přehlednou infografiku pro rodiče.
Stejně tak si ale dovolte být nedokonalí v dodržování nastavených pravidel. Neberte je na lehkou váhu, ale když se náhodou nezadaří, jednoduše to přiznejte. Pobavte se o tom, proč jste vy nebo děti „selhali“, a společně vymyslete, jak tomu příště předejít.
Teoretických zásad, které by měl „dokonalý rodič“ dodržovat, je totiž bambilion. A pak se děje život – do hry vstoupí časový pres, únava, stres z práce či vynalézavost dítka, které se naučilo nastavená pravidla šikovně obcházet. Nebičujte se proto za každý přešlap. Mnohem důležitější je uvědomit si ho a snažit se dál. Držíme palce!