Přijít do kolektivu a nevědět, o čem je řeč, protože se to dělo online, bývá velmi frustrující. Často se pak dostaví i pocit osamělosti, na který jsou dospívající obzvlášť citliví. Není tak divu, že světu za obrazovkou nedokážou odolat. Fenomén FoMO ale ve skutečnosti postihuje všechny generace a je takřka nemožné se mu vyhnout. Pojďme si ho proto představit v souvislostech.
Co je FoMO?
Strach, že by ostatní mohli prožívat obohacující zážitky bez naší přítomnosti, je zcela přirozený – pocit blízkosti s naší „tlupou“ totiž patří k základním lidským potřebám. V době, kdy jsme přehlceni informacemi a v offline i online světě se toho děje mnohonásobně více, než můžeme vstřebat, však tato tenze dokáže být velmi paralyzující.
Právě k obavám až úzkostem z možného zmeškání zajímavých a zábavných událostí, které prožívají lidé z naší sociální bubliny, odkazuje zkratka FoMO (z angl. Fear of Missing Out). Podle definice Przybylskiho (2013) se projevuje zejména trvalou tendencí žít ve spojení s ostatními prostřednictvím sociálních sítí a nenechat si ujít žádnou z jejich aktivit.
Tandon a jeho kolegové (2021) ale upozorňují, že je FoMO spíše multidimenzionálním konstruktem a zdaleka se nemusí vztahovat jen k sociálním sítím. Přesto se tento fenomén i nadále skloňuje především ve spojení s online prostorem, k čemuž přispěla i koronavirová pandemie, která vztah mezi FoMO a užíváním internetu ještě zesílila (Akbari, 2021).
Co o FoMO říká věda?
V souvislosti s celkovým wellbeingem nelze tuto problematiku zaškatulkovat jako ryze špatnou ani ryze dobrou. FoMO sice wellbeing ovlivňuje spíše negativně, nepřímo a krátkodobě jej však dokáže zvyšovat, neboť nás motivuje využívat online platformy způsobem podporujícím sociální spojení (Roberts & David, 2019).
Z dat (Holte & Ferraro, 2020) ale zároveň vyplývá, že FoMO silně koreluje s problematickým užíváním sociálních sítí. Některé studie zahrnuté do metaanalýzy (Fioravanti et al, 2021) pak naznačují vzájemnost tohoto vztahu – tedy že čím častěji jsme vystavováni obsahu na sociálních sítích, tím silněji můžeme FoMO pociťovat, a naopak.
Další hypotézy pak na FoMO pohlížejí v kontextu predispozičních faktorů – pracují například s předpokladem, že jsou neurotičtí lidé obecně úzkostnější, zranitelnější, emočně nestabilnější a mohou tak mít větší obavu z promeškání důležitých momentů. Motivace k (nezdravému) užívání sociálních sítí ale může být i externí – nejčastěji jde o touhu po získání popularity či pozornosti a vytváření pozitivního obrazu sama sebe pro ostatní.
Příčiny a následky FoMO se překrývají
Moderní výzkumy odhalují další a další korelace, u nichž se můžeme jen dohadovat, zda bylo dřív „vejce, nebo slepice“. Opakovaně se však ukazuje, že FoMo velmi úzce souvisí s depresí, nízkým sebevědomím, strachem z negativního hodnocení, a hlavně s nepříjemným pocitem osamělosti (Barry & Wong, 2020).
Možné následky FoMO snadno rozpoznatelné pro okolí:
- kompulzivní (nutkavé) používání sociálních sítí
- phubbing (jedinec se při osobním setkání raději věnuje telefonu)
- potíže se spánkem
- zhoršené soustředění i prospěch ve škole
Jak žákům pomoci FoMO zmírnit?
Mluvte s dětmi o jejich motivaci, proč sociální sítě používají. Je-li hlavním účelem seznamování, navazování nových přátelství, získávání informací, zábava či sebevyjádření, FoMO se podle výzkumů (Dewi & Sari, 2022) zpravidla neprohlubuje. Využívání sociálních sítí ke sledování a monitorování ostatních či získání sociálního uznání ale už může vést k jeho nárůstu.
Podporujte je v navazování a péči o offline vztahy. Pravidelně zařazujte třídnické hodiny zaměřené na téma navazování a udržování vztahů. Pokud se žáky pracujete individuálně, zmapujte, jak s kamarády komunikují offline. Z našich zkušeností totiž děti a dospívající nejčastěji tápou v tom, jak se seznámit nebo jak někoho oslovit.
Pomozte jim budovat vyšší sebevědomí. Záměrně hledejte a vyzdvihujte, v čem žáci a studenti vynikají – individuálně i ve skupině. Posílit jejich sebevědomí může také uvědomění, že něco dokážou ovlivnit. Zapojte je proto do rozhodování o dění ve škole, například formou školního parlamentu. Důležité je, aby děti viděly, že je dospělí poslouchají, podporují, a že mohou samy něco změnit.
Zapojte rodiče. Téma sociálních sítí je vhodné citlivě otevřít na rodičovských schůzkách nebo pro rodiče rovnou uspořádat seminář o dětském online světě. Struktura rodiny a styl výchovy totiž hrají v rozvoji FoMO důležitou roli. V praxi to například znamená, že pokud adolescenti vnímají svůj vztah s rodiči jako kvalitní, prožívají FoMO méně intenzivně (Bloemen & De Coninck, 2020).
Představte jim JoMO (Joy of Missing Out) – radost z promeškání. Nápad jít tak trochu proti proudu a některé věci prostě ignorovat může mnohé dospívající nadchnout a ulevit jim od úzkosti, kterou FoMO vyvolává. Tato alternativa ale zdaleka není pro každého – respektujte proto individualitu žáků a nenuťte je do jejího přijetí.
Porozumění fenoménu FoMO je jednou z důležitých křižovatek na cestě k digitálnímu wellbeingu. Samotné digitální technologie ale hrají jen vedlejší roli. Aby děti a dospívající neztráceli směr, potřebují pochopit pomyslná pravidla online i offline provozu, naučit se kooperovat s ostatními a včas rozpoznat výstražné kontrolky na vlastní palubní desce. Z role pedagogů, lektorů a rodičů můžeme děti osvojením těchto dovedností nenásilně provádět, a přitom je i nadále kultivovat u sebe samých.