Pokud nás už nějakou dobu sledujete, nemohl vás pojem digitální wellbeing minout. Ale co si pod ním vlastně představit? Pojďme se mu společně podívat na zoubek.
Definice digitálního wellbeingu
Veřejně diskutovat o digitálním wellbeingu se v českém prostředí začalo teprve nedávno. A i přesto, že ho můžeme přeložit jako digitální pohodu nebo digitální rovnováhu, častěji se přikláníme k anglickému termínu, který komplexnost tohoto konceptu vystihuje o něco lépe. Oficiální definici pak během českého předsednictví schválila Rada Evropské unie:
„Digitální wellbeing je pocit fyzické, kognitivní, sociální a emocionální spokojenosti, který všem jednotlivcům umožňuje zapojovat se s jistotou do všech prostředích digitálního učení, mimo jiné prostřednictvím nástrojů a metod digitálního vzdělávání a odborné přípravy, v maximální míře využívat svého potenciálu a seberealizovat se, pomáhá jim chovat se bezpečně na internetu a podporuje posílení jejich postavení v on-line prostředí.“
Jinými slovy jde o zdravé a vědomé používání digitálních technologií tak, aby nám byly nápomocné a ku prospěchu. Jedná se o základní kompetenci, kterou by měl disponovat každý občan EU.
Digitální wellbeing jako důležitý dílek skládačky
Digitální wellbeing je součástí celkového wellbeingu a prolíná se všemi jeho dílčími oblastmi. Má tak potenciál stát se v této problematice klíčovým výzkumným konceptem.
„Wellbeing je stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život.“ (Iniciativa Partnerství pro vzdělávání 2030+)
Nová zjištění a výsledky studií zaměřených na digitální wellbeing tedy mají výrazný přesah do praxe. Informace o následcích digitálního přehlcení mohou ponoukat uživatele, zdravotníky, designery, vývojáře i politiky, aby tyto poznatky zohlednili při svém každodenním rozhodování.
„Wellbeing je… když se ráno těším.“
Digitální wellbeing v podání Replug me
V Replug me se ztotožňujeme s definicí profesorky Vanden Abeele (2021), která digitální wellbeing vnímá jako subjektivní individuální zkušenost optimální rovnováhy mezi výhodami (například podporou či potěšením) a nevýhodami (například psychickou nepohodou a ztrátou kontroly) plynoucími z užívání digitálních technologií.
Jednoduše řečeno, digitální wellbeing vnímáme jako ideální rovnovážný stav, kdy digitální technologie používáme tak, abychom byli spokojení a cítili se dobře – fyzicky, psychicky i sociálně.
Pro zdravý přístup k digitálním technologiím je zároveň potřeba rozvíjet určité dovednosti. Mezi ty stěžejní patří například:
- Sociálně-emoční dovednosti – rozpoznávání emocí a vědomá práce s vlastními pocity, objevování vlastní identity (jaké jsou mé silné stránky a jaká témata mě snadno rozčílí či rozpláčou), schopnost čelit problémům, zvládání stresu, vztahové dovednosti (řešení konfliktů, týmová spolupráce)
- Kritické myšlení – odstup a nadhled, kritická reflexe konzumovaného obsahu, ověřování věrohodnosti informačních zdrojů
- Odpovědnost (osobní i společenská), občanská angažovanost
Jak na tom české děti jsou přitom dlouhodobě zkoumáme pomocí standardizovaných škál zaměřených na osamělost, depresivitu, škodlivé užívání, autonomii (život v souladu se svým vlastním osobním přesvědčením) a zvládání prostředí (schopnost řídit životní situace). Výzkumný dotazník jsme vytvořili s odbornou podporou Národního ústavu duševního zdraví.
- TIP: Přečtěte si, co dnešní mladou generaci opravdu trápí.
Co ještě potřebujete vědět o digitálním wellbeingu?
Digitální wellbeing není jen problémem psychicky náchylných jedinců, kteří nadměrně používají sociální sítě. Žijeme v hluboce medializovaném světě, a tak se zdravý vztah k technologiím stává jednou ze základních strategií přežití. Čím dříve ho přitom začneme reflektovat a kultivovat, tím lépe.
Digitální rovnováha se ale neodvíjí jen od toho, kolik hodin strávíme online. Mnohem důležitější je kvalita takto stráveného času (aktivní vs. pasivní užívání) a dostatečně naplňující offline život (zejména v oblasti vztahů). Digitální detox nebo zákaz telefonu či počítače proto dlouhodobě nefunguje. Základním stavebním kamenem digitálního wellbeingu zůstává sebereflexe.
Technologie přitom nejsou apriori zlé. Konektivita nám přináší i pozitivní prožitky, které k naší životní pohodě výrazně přispívají. Navíc se ovlivňujeme navzájem – jsme to my, kdo určuje poptávku a „krmí“ algoritmy tím, jak je používá.
Náš vztah k technologiím se zároveň může v průběhu času a v závislosti na různých okolnostech proměňovat. Digitální wellbeing proto není jednou cílovou destinací, ale nikdy nekončící cestou.
A to nejdůležitější na závěr: Digitální wellbeing je SUBJEKTIVNÍ a INDIVIDUÁLNÍ zkušenost. Vedle obecných definic a pouček tak záleží především na tom, jak se v soužití s digitálními technologiemi cítíme my sami.
Pokud byste svůj vztah k technologiím rádi zlepšili, můžete začít malými krůčky – zkuste třeba naši sedmidenní e-mailovou výzvu.